„Elektrikář navrtal parozábranu na osmi místech pro krabice, je to problém?“ Otvor sám o sobě ne. Osm prostupů kvůli zásuvkám a vypínačům je na stavbě běžná věc. Rozhoduje jedna věc: čím se ten otvor kolem kabelu zalepil, a jestli to spojení vydrží dvacet let, nebo pět.
Proč se sáhne po pásce
Elektrikář osadí krabici, protáhne kabel fólií, udělá kolem něj řez, a kolem dokola se pak lepí páska, cokoliv je zrovna po ruce. Nejčastěji obyčejná lepicí páska z role, která na stavbě leží u každé druhé palety. Vypadá to hotově. Elektrikář přitom nedělá nic špatně ve svém oboru, jeho práce je, aby to svítilo a spínalo. Vzduchotěsnost fólie mu nikdo nezadal.
Proč páska za pár let povolí
Dva důvody, oba fyzikální, ne řemeslné.
Kabel se v prostupu roky mírně hýbe. Kabel a fólie kolem něj mají různou teplotní roztažnost, takže se s každým střídáním tepla a zimy pohnou pokaždé jinak. Dům navíc v prvních letech mírně sedá, a u dřevostavby k tomu dřevo v konstrukci vysychá a mění rozměr. Každý z těch pohybů ohne hranu pásky o zlomek milimetru. Lepidlo unese jeden silný tah. Neunese tisíce drobných ohybů na stejném místě po celé roky. Odlepování začíná na hraně a postupuje dovnitř, neviditelně, dřív, než se projeví průvanem.
Druhý důvod je geometrie. Kulatý kabel se do rovné pásky nedá zabalit bez vrásky. V každém záhybu vzniká mikroskopická štěrbina. Je tam od prvního dne, jen zatím nic neteče, protože ji drží zbytek lepidla kolem. Jakmile lepidlo na hraně povolí, vzduch tu cestu najde okamžitě.
Co dělá manžeta jinak
Systémová těsnicí průchodka nedává tu samou práci jednomu materiálu. Široký límec se lepí na plochou fólii, tam, kde se nic nehýbe, a to lepidlo zvládne spolehlivě. Vlastní manžeta kolem kabelu je pružná, s předříznutým otvorem přesně na jeho průměr. Netěsní lepidlem, těsní pružným stlačením. Pohyb kabelu ji jen prohne, těsnicí spoj nezatíží. Stejný princip má vzduchotěsná elektroinstalační krabice pro samotné zásuvky a vypínače: tělo krabice je vzduchotěsné z výroby, kabelové vstupy mají membránové průchodky místo díry zalepené páskou.
Ne všech osm bodů je stejně důležitých
Krabice na vnitřní příčce mezi dvěma pokoji neprochází žádnou vzduchotěsnou vrstvou. Tam se přes ni nic neděje a manžeta by byla vyhozená práce. Počítá se jen to, co sedí v obvodové stěně nebo ve stropě pod nevytápěnou půdou, tam, kde fólie odděluje teplo od zimy. U běžného rodinného domu bývá z osmi bodů takhle rizikových zhruba polovina. Druhá polovina může zůstat, jak je. U dřevostavby se počet rizikových bodů dá srazit instalační předstěnou, která nechá kabely před parozábranou, a rozebírám ji v článku o elektroinstalaci v dřevostavbě.
I u té rizikové poloviny je dopad jedné krabice na výsledek n50 sám o sobě malý. Jedna netěsná krabice dům neshodí. Riziko není v čísle testu. Je v tom, kam ten vzduch po cestě jde, a to je do izolace kolem prostupu, kde v zimě kondenzuje.
Co s tím, dokud je fólie vidět
Projděte všech osm míst s elektrikářem nebo sami. U těch v obvodové stěně nebo ve stropě pod nevytápěnou půdou zkontrolujte, jestli tam je vzduchotěsná krabice, nebo jen kabel a páska kolem díry. Pásku bez krabice a bez manžety nahraďte teď. Manžeta i vzduchotěsná krabice stojí navíc řádově desetikoruny až stovky korun na bod, dokud je fólie odkrytá. Po zaklopení sádrokartonu je stejná oprava za stovky až tisíce, protože se musí bourat. U víc kabelů vedených jedním prostupem je to i za desetitisíce. Ten horší případ, i s čísly, najdete u sedmi chyb na parozábraně a u jednoho konkrétního nálezu z měření.
Jestli si nejste jistí, které z osmi bodů skutečně leží na obvodu, hledací test pod podtlakem to ukáže kouřem přesně, ne odhadem, a domluvit ho jde přes poptávku.
Dokud je fólie vidět, je oprava otázkou jedné manžety. Když už máte zaklopeno, hotovo to není: test i termovize místo pořád najdou, jen se oprava přesouvá z „přelepit“ na „otevřít kus podhledu“. Vědět, kde přesně to je, pořád rozhoduje o tom, jestli se otevírá jeden čtvereční metr, nebo celá stěna.