Každý metr krychlový studeného vzduchu, který nateče netěsnostmi, musíte ohřát. Kolik to dělá za rok, se dá odhadnout z naměřeného n50, ale poctivě: je to odhad, ne položka do rozpočtu.
Jak odhad funguje
Průměrná infiltrace za běžného počasí je zlomek hodnoty n50. Model LBL používá n·e, kde e ≈ 0,08 pro běžně zastíněný dům. Vynásobíte objemem, tepelnou kapacitou vzduchu a denostupni lokality a máte kWh za rok. Kalkulačka počítá přesně tohle a metodiku má vypsanou pod výsledkem.
Nemáte naměřené n50? Pro první odhad zadejte 4,5. To je hranice, kterou norma ČSN 73 0540-2 doporučuje pro dům s přirozeným větráním. Starší neměřené domy ji běžně překračují, těsné novostavby mívají pod 1,0. Skutečné číslo pro váš dům dá až měření.
Metodika odhadu - čtěte před interpretací
Průměrná infiltrace se odhaduje modelem LBL jako ninf ≈ n₅₀ · e, kde e = 0,08 odpovídá běžnému zastínění budovy. Roční potřeba tepla na ohřev infiltrovaného vzduchu: Q = ninf · V · 0,34 · D · 24 / 1000 [kWh], kde 0,34 Wh/(m³·K) je tepelná kapacita vzduchu a D denostupně lokality (3 200–3 800 K·den pro jižní Moravu).
Co odhad zjednodušuje: skutečná infiltrace kolísá s větrem a teplotou, součinitel e závisí na výšce budovy i terénu, rekuperace část ztráty vrací a chování uživatelů (větrání okny) dokáže výsledek posunout víc než samotné n50. Berte výsledek jako řádovou představu, ne jako položku do rozpočtu.
Co odhad neumí
Nepočítá s rekuperací (ta část ztráty vrací), s výškou domu ani s tím, jak často větráte okny. Skutečný účet se od odhadu klidně o třetinu liší. K čemu tedy je? Ukáže řád: rozdíl mezi n50 = 0,8 a 4,5 u stejného domu jsou tisíce korun ročně, každý rok, po celou životnost domu. A na rozdíl od účtu za topení jde netěsnost najít a opravit, nejlevněji ve chvíli, kdy je parozábrana ještě vidět.