Dvě měření na stejném domě, dvě různá čísla, a obě správně. To není chyba měření. To je rozdíl metody přípravy budovy podle ČSN EN ISO 9972.
Metoda B: co umí obálka
Před měřením se utěsní všechny záměrné otvory. Přívody vzduchu, digestoř, komín, odvětrání kanalizace. Zbydou jen skutečné netěsnosti konstrukce. Metoda B odpovídá na otázku „jak dobře je postavená obálka“ a používá se hlavně při hledacím testu v průběhu stavby, kdy technologie ještě ani nejsou osazené.
Metoda A: jak dům skutečně funguje
Budova se měří ve stavu užívání. Záměrné otvory se nechají tak, jak fungují za provozu, uzavřou se jen otvory, které se zavírají běžně (okna, dveře). Metoda A odpovídá na otázku „kolik vzduchu dům reálně mění“ a právě ji vyžadují dotační programy a doklady. Závěrečný test se proto měří metodou A.
Proč vyjde B lépe než A
Protože utěsněná digestoř nefouká. Rozdíl bývá v desetinách n50, u domů s víc technologiemi klidně přes 0,5. Z toho plyne praktická rada: když v průběhu stavby naměříte metodou B hodnotu 0,6, nemáte ještě vyhráno pro doklad, který chce 0,6 metodou A. Rezerva se hodí. Cílit ve stavbě na 0,4 až 0,5 není přehnané, je to počítání s realitou.
Co musí být v protokolu
Aby doklad obstál, musí protokol uvádět metodu přípravy, hodnoty v podtlaku i přetlaku, graf závislosti průtoku na tlaku, podmínky měření (teploty, vítr) a popis uzavření otvorů. Chybí-li metoda, je protokol bezcenný, protože číslo bez metody se nedá s ničím porovnat. U mě je metoda vždy v protokolu a před měřením se domluvíme, kterou potřebujete. Většinou je odpověď „obě“: B na hledání ve stavbě, A na doklad na konci. Přesně tak je postavený balíček obou testů.
Rychlá pomůcka
Nevíte, kterou potřebujete? Odpovězte si na jedinou otázku: k čemu výsledek použijete? Oprava obálky → metoda B, teď. Doklad pro dotaci nebo kolaudaci → metoda A, na konci. Obojí → balíček. A jestli si nejste jistí, v jaké fázi vůbec jste, začněte rozhodovacím stromem.